O Alzheimerově chorobě se mluví jako o tiché epidemii. Nemoc nebolí, tiše se rozvíjí a prvních známek toho, že se něco děje, si nevšimne sám nemocný, ale spíš jeho okolí. „Alzheimerova nemoc zasáhne celou rodinu pacienta a jeho nejbližší okolí,“ říká docentka Martina Zvěřová z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Proč se nedá alzheimer léčit? A jak souvisí se zánětem dásní? Alzheimerova choroba
Alzheimerova nemoc je nejčastější formou demence. Kolik lidí u nás jí v současné době trpí?
Celosvětově trpí nějakou formou demence kolem 50 milionů lidí. V České republice jde odhadem o 158 tisíc lidí, z toho cca 130 tisíc trpí těžkou formou. Odhaduje se, že v roce 2050 bude celosvětový počet nemocných demencí třikrát vyšší než dnes, tj. okolo 152 milionů, s převahou ve státech nízko- a středněrozpočtových. V Česku se bude jejich počet blížit pravděpodobně k číslu 400 tisíc. Demence a poruchy kognitivních funkcí patří mezi hlavní faktory vedoucí u seniorů k invaliditě a závislosti na okolí. Rozvoj nemoci může ovlivnit i jídelníček, a to jak pozitivně, tak negativně.
Demence a poruchy kognitivních funkcí, co to je?
Jde o duševní nemoci, jež vznikají na základě postižení mozku. Jejich podstatou je úpadek kognitivních, tedy poznávacích funkcí od původní kapacity – sem patří paměť, vnímání, inteligence a další, včetně exekutivních a výkonných funkcí. Do dvou posledně jmenovaných řadíme motivaci, schopnost naplánování, provedení a zpětné zhodnocení smysluplné činnosti. Nejčastější formu demence představuje dosud nevyléčitelná Alzheimerova nemoc s jednoprocentním výskytem v populaci (jedno procento v současnosti odpovídá necelým 109 tisícům obyvatel, pozn. red.) . Tato nemoc je zároveň čtvrtou až pátou nejčastější příčinou smrti. Mnoho případů onemocnění zůstává nediagnostikováno a neléčeno. Proto je Alzheimerova choroba také někdy označována jako tichá epidemie.
Ví se, k jakým změnám v mozku dochází?
Alzheimerova nemoc patří mezi tzv. neurodegenerativní onemocnění, u nichž dochází k postupnému poškození struktury, funkce a odumírání neuronů, tedy nervových buněk v mozku. Bylo prokázáno, že nezvratné neurodegenerativní procesy začínají řadu let před propuknutím prvních příznaků onemocnění, mluví se o dvaceti až třiceti letech. S postupem choroby se pacient stává plně závislým na péči druhých osob. Onemocnění vede ve svém důsledku k těžkému intelektovému úpadku. Charakteristickým rysem nemoci je nenápadný plíživý začátek, kdy si prvních příznaků povšimne spíše okolí než samotný pacient.
Ví se, proč začne docházet k poškození a odumírání mozkových buněk?
Kromě malého procenta geneticky podmíněných případů, kterých je 5 až 10 procent, není příčina vzniku tohoto onemocnění přesně známa. Jako jedna z příčin se uvádí atrofie mozku (odumírání tkání, pozn. red.) , doprovázená řadou chorobných změn. Z posledních dat vyplývá, že jde o systémový proces s projevy i v periferních tkáních a krvi. Podkladem nemoci je specifická neurodegenerace, kdy dochází jednak k úbytku neuronů, ale i k odumírání nervových vláken. To vede k poruše přenosu signálů mezi nervovými buňkami a způsobí to, že neurony mezi sebou přestávají správně komunikovat. V důsledku těchto procesů je nejen v mozku, ale pravděpodobně v celém těle spuštěna zánětlivá reakce. Systémový zánět (zánětlivá reakce probíhající v celém organismu, pozn. red.) je v současnosti považován za příčinu mnoha chorob, jako je například obezita, diabetes II. typu, některých kardiovaskulárních chorob a tak dále. Základní spouštěcí mechanismus, který onemocnění nastartuje, nám však zatím stále uniká.
Co je Alzheimerova choroba. Jde o neurodegenerativní onemocnění mozku. Projevuje se ztrátou nervových buněk v některých částech mozku. Zprvu nastupují poruchy paměti, pak se přidává poškození dalších mentálních funkcí (vytrácí se schopnost poznávat lidi či své okolí) a nakonec se připojí i fyzické potíže. Jedná se o nejčastější typ demence u osob starších 65 let. Ve věkové skupině 65 až 74 let se vyskytují tři procenta nemocných, ve skupině 75 až 84 let je jich již 19 procent, a po 85. roce věku je to kolem 50 procent.
Statistiky ukazují, že dochází k prodloužení věku. Ovlivňuje to nějak výskyt tohoto onemocnění v populaci?
Věk je nejvýznamnějším a neovlivnitelným rizikovým faktorem rozvoje Alzheimerovy choroby. S tím, jak se prodlužuje věk populace, se stále více lidí „dožije“ demence, výskyt Alzheimerovy nemoci s věkem stoupá. Ve věkové skupině 65 a 74 let jsou tři procenta nemocných, ve skupině 75 až 84 let je již 19 procent a po 85. roce věku dosahuje výskyt onemocnění v dané populaci 50 procent. Podle věku, kdy k rozvoji nemoci dojde, rozeznáváme dvě formy. U časné formy se první projevy nemoci objeví před 65. rokem věku. Tato forma je vzácná, s velmi rychlým průběhem, kdy pacienti brzy umírají. U pozdní, senilní formy se nemoc projeví po 65. roce věku, doba přežití v závislosti na péči je i 10 a více let.
Alzheimerovou nemocí častěji trpí ženy. Proč tomu tak je?
Důvodem může být vyšší průměrný věk dožití žen, to souvisí s tím, že vyšší věk je jedním ze stěžejních rizikových faktorů pro vznik tohoto onemocnění. Předpokládá se i to, že muži, kteří překonají střední věk, jenž je pro ně rizikový z pohledu úmrtí na kardiovaskulární choroby, mají po 65. roce života naopak lepší výsledky kardiovaskulárních vyšetření než stejně staré ženy, a mají tedy proti ženám nižší riziko vzniku demence. V některých zemích mají ženy stále obtížnější přístup ke vzdělání než muži, přičemž nižší úroveň vzdělání je dalším rizikovým faktorem pro vznik demence. I to může této teorii nahrávat.
Co je Alzheimerova choroba?
Jde o neurodegenerativní onemocnění mozku. Projevuje se ztrátou nervových buněk v některých částech mozku. Zprvu nastupují poruchy paměti, pak se přidává poškození dalších mentálních funkcí (vytrácí se schopnost poznávat lidi či své okolí) a nakonec se připojí i fyzické potíže. Jedná se o nejčastější typ demence u osob starších 65 let. Ve věkové skupině 65 až 74 let se vyskytují tři procenta nemocných, ve skupině 75 až 84 let je jich již 19 procent, a po 85. roce věku je to kolem 50 procent.
Paměť lze trénovat. Je to vhodné i jako prevence rozvoje Alzheimerovy nemoci?
Podpora a trénování „mozkové činnosti“ jsou velmi důležité, a to nejen u seniorů. Aktivity jako kluby seniorů, univerzita třetího věku, kluby aktivního stáří a podobně, to všechno slouží jako dobrá prevence. Vedle těchto společných, organizovaných činností je prospěšné podporovat i individuální aktivity seniorů, jako je zahrádkaření, turistika, ruční práce, setkávání se s ostatními lidmi, péče o vnoučata a podobně. Trénování paměti je důležité podporovat i u lidí, u nichž se již objeví první příznaky onemocnění. Existuje řada her, včetně počítačových, vědomostních kvízů, pracovních sešitů a dalších, které lze k trénování použít. Jen pozor, pro trénink nejsou optimální křížovky, to proto, že se v nich otázky opakují. Naší snahou je udržet pacienta co nejdéle zapojeného do chodu domácnosti a sociálních aktivit. Hlavním úkolem pro pacienta je posilování paměti a různých dovedností neustálou aktivizací, stimulací a konfrontací s realitou. Čím déle se podaří udržet pacienta nezávislého nebo jen částečně závislého na péči okolí, tím více oddálíme jeho umístění v některém zdravotnickém či sociálním zařízení. To je pro něj samotného důležité, protože se změnou domácího prostředí je velmi často spojen výrazný adaptační syndrom, vedoucí obvykle ke zhoršení stavu až k úmrtí.
MUDr. Martina Zvěřová (57), Ph.D.
Vystudovala 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala postgraduální studium psychiatrie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Získala specializace v oborech psychiatrie I. a II. stupně a dětské a dorostové psychiatrie.
Absolvovala stáž v geriatrických centrech pro pacienty s Alzheimerovou demencí v Nizozemsku.
Nyní pracuje na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, je předsedkyní sekce Gerontopsychiatrie Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Publikovala řadu odborných článků v českém i zahraničním tisku a získala několik ocenění za originální odbornou práci (Cena České neuropsychofarmakologické společnosti, Vondráčkova cena, Kuffnerova cena).
Předmětem jejího klinického i výzkumného zájmu je zejména Alzheimerova choroba.
Jaké jsou typické příznaky a co by mělo varovat?
Průběh choroby lze zhruba rozdělit na lehké, střední a těžké stadium. Nejdříve a nejnápadněji je postižena paměť, což doprovází porucha pozornosti. Jako první se objevují poruchy epizodické paměti, kdy si nemocný není schopen vybavit nedávné prožitky. Zprvu jde obvykle o zapomínání a případné ztrácení drobných předmětů denní potřeby, zapomínání telefonních či jiných důležitých čísel a dat, často se přidružuje nesoustředěnost, oslabení motivace. I v počátečních stadiích onemocnění vídáme narušenou orientaci v prostoru, zručnost a šikovnost, porušena je soudnost a logické myšlení, ale i řeč. S postupujícím onemocněním dochází k výpadkům paměti i na události z dávnější minulosti. Zhoršuje se sémantická paměť, to znamená, že přichází neschopnost reprodukovat naučené vědomosti, a recentní paměť, tedy neschopnost vybavit si, co bylo před chvílí řečeno. Nemocní stále opakují své dotazy, ztrácejí věci apod.
Už v počátečních stadiích onemocnění dochází ke zhoršování původní intelektové kapacity a celkovému úpadku osobnosti. V těžších stadiích demence bývají přítomny agrafie, alexie a apraxie, tedy poruchy psaní, čtení a konstrukčních dovedností. Provádění naučených dovedností, jako je např. tanec, jízda na kole a podobně, je postiženo v těžkých stadiích onemocnění. Typické je, že pacient si své obtíže v pokročilých stadiích nemoci neuvědomuje. Důležité je vědět, že rizikovým faktorem pro nástup demencí je i nedoslýchavost. Člověk, který špatně slyší, je nemocí ohrožen více.
Jak dlouho člověk s touto nemocí může žít?
Nemocní obvykle přežívají od objevení prvních příznaků průměrně sedm až deset let, díky léčbě a dobré práci pečovatelů je možné toto období o několik let prodloužit. Ale forma s časným začátkem může nemocného usmrtit i v průběhu dvou až tří let.
Může se člověk sám, případně jeho rodina, nějak otestovat?
Existuje celá řada orientačních testů na testování paměti. Špatný výsledek testu rozhodně neznamená, že člověk trpí Alzheimerovou nemocí, ale může upozornit na to, že je s ním něco v nepořádku a že by měl navštívit odborníka, který se danou problematikou zabývá. K takovým jednoduchým orientačním testům patří tzv. sedmičkový test, kdy od čísla 100 stále odečítáme 7. Nebo dalším dobrým orientačním testem je nakreslení ciferníku hodin a určitého času – např. úkol nakreslit za osm minut tři hodiny.
V Česku je vybudovaná síť Alzheimer center. Je o tato zařízení zájem?
Zájem o tato zařízení je velký, ale základní filozofií nejen v České republice je snaha o to, aby lidé trpící demencí zůstávali co nejdéle v domácím prostředí. Nabídka pobytových sociálních služeb přichází až jako poslední možnost ve chvíli, kdy rodina ani s kombinací terénních a ambulantních služeb není schopna zajistit potřebnou péči. Existují soukromá zařízení, ale ta jsou často pro rodiny finančně náročná, podle výše platby se dostávají na úroveň luxusního hotelu. Celková platba klienta či jeho rodiny za péči v pobytovém zařízení se pohybuje v rozmezí tisíců až desetitisíců korun měsíčně. Jsou i státní zařízení, ale těch je málo, a na umístění pacienta se čeká měsíce.
V jaké fázi se do nich nemocní dostávají?
Osoby v lehkém stadiu jsou převážně doma a starají se o ně neformální pečovatelé – rodina, přátelé a podobně. Osoby ve středně těžkém stadiu jsou také převážně doma, mnohem víc však využívají ambulantní a terénní služby, narážejí však na jejich kapacitní problém. A až osoby v těžkém stadiu onemocnění by měly být v pobytových zařízeních.
Jak nemoc obecně zatěžuje rodinu?
Alzheimerova demence je klasickým příkladem onemocnění, které ve všech svých důsledcích postihuje nejen svého nositele, ale i celou jeho rodinu a blízké okolí. Mezi nepřímé důsledky patří zejména chronický stres spojený s péčí o nemocného, obavy z možného genetického postižení potomků a snížený socioekonomický status rodiny, buď pro invalidizaci pacienta, anebo proto, že rodinný pečovatel je kvůli rostoucí náročnosti péče o nemocného nucen opustit své zaměstnání. Členové rodiny, kteří pečují o jedince trpícího demencí, popisují svoje pocity jako trvalý stres a frustraci. Napětí většinou převládá řadu let, navíc se zhoršováním duševního i tělesného zdraví nemocného nároky na jeho péči vzrůstají.
Častým důsledkem dlouhodobé zátěže rodinného pečovatele je pak jeho onemocnění nebo neschopnost nadále péči poskytovat. Více než 75 procent rodinných pečovatelů tvoří ženy. Dlouhodobý stres se u bezprostředních rodinných pečovatelů projevuje mj. depresemi, poruchami spánku a zvýšenou nemocností. Důvodem je nedostatek času na vlastní odpočinek, na péči o vlastní zdraví a na volnočasové aktivity. Rodinní pečovatelé se často stávají sociálně izolovanými – ztrácejí své kontakty s přáteli, méně často vycházejí z bytu. Mnohdy strádají po ekonomické stránce, jednak kvůli časté ztrátě zaměstnání, event. ztrátě původního příjmu nemocného, jednak v souvislosti se zvýšenými finančními nároky na zajištění péče o postiženého člena rodiny – vyšší výdaje za léky, hygienické pomůcky apod. To se samozřejmě negativně odráží i na kvalitě života dementního člena rodiny.
U většiny nemocí se zmiňuje genetika. Jak to je v tomto případě?
Alzheimerova nemoc je s největší pravděpodobností onemocnění geneticky heterogenní (různorodé, pozn. red.) a multifaktoriální (zapříčiněné mnoha činiteli, pozn. red.) . Dědičná forma se objevuje v pěti až deseti procentech případů a mluvíme o ní tehdy, pokud se v rodině vyskytne ve dvou po sobě jdoucích generacích a v rodině onemocněli více než tři lidé. Předpokládá se však, že genetické rizikové faktory tvoří 40 až 50 procent. Většina forem Alzheimerovy nemoci má komplexní genetický základ daný jedním nebo několika nezávisle působícími geny nebo kombinací genetických faktorů a faktorů životního prostředí. Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je její výskyt v rodině nebo výskyt Downova syndromu, což je také genetické onemocnění, v rodině. Obraz demence se rozvine u 40 až 75 % osob s Downovým syndromem starších 60 let.
V souvislosti s pandemií covidu se vyrojila řada úvah o tom, že v blízké budoucnosti dojde k masivnímu nárůstu Alzheimerovy nemoci. Může covid nějak narušit struktury mozku a může být příčinou vzniku Alzheimerovy nemoci či jiné formy demence?
Bylo již prokázáno, že onemocnění covid způsobuje akutní neurologické komplikace, např. encefalopatie (celkové postižení mozku, pozn. red) , postižení cév v mozku a další. Vlivem pandemie covidu-19 byl také pozorován postupný nárůst psychických deficitů u starších nemocných, což má za následek nárůst demencí v této populaci. Nemoc covid-19 představuje obecně zvýšené riziko pro seniory, ví se, že jsou zvýšeně citliví k infekci, mají větší riziko závažnějšího průběhu a progrese do kritického stavu onemocnění. Proč mají onemocnění covid-19 a jeho důsledky tak negativní dopad na pacienty s demencemi, není přesně známo, ale jedním z důvodů může být prohloubení sociální izolace, jež je rizikovým faktorem pro vznik tělesných a duševních poruch. Otevřenou otázkou zatím zůstává, jak covid-19 zrychlí neurodegenerativní proces. Ve hře je celá řada faktorů, například přímé postižení centrální nervové soustavy virem či komplikace, které přímo ovlivňují mozek, jako jsou například dechové potíže.
Existují na to výzkumy?
Některé z provedených zahraničních studií zaměřených na detekci mozkového postižení metodou magnetické rezonance u osob pozitivních na covid ve srovnání s kontrolní skupinou zdravých jedinců potvrzují, že u nich došlo k výraznému úbytku šedé hmoty mozkové v určitých oblastech, a k výraznějšímu úbytku celkové hmoty mozku. Není zatím jasné, zda tyto změny jsou alespoň částečně vratné.
Pokud člověk prodělal jednou či opakovaně onemocnění covidem, znamená to, že je v rizikové skupině?
Covid-19 ovlivňuje nejen somatické, ale i psychické funkce člověka. Ale na to, abychom mohli jednoznačně dát rovnítko mezi prodělání covidu a neurokognitivní poruchy, je příliš brzo. Nicméně je znám tzv. postcovidový syndrom, který je charakterizován přetrvávajícími potížemi po 12 a více týdnech od vzniku onemocnění. Kromě klasických příznaků, jež se v této jednotce objevují, jako je únava, slabost, kašel, zvýšená teplota či dušnost, se zde vyskytují klasické neurologické příznaky – především poruchy koncentrace, poruchy krátkodobé paměti, poruchy nálady a spánku, bolesti hlavy, kloubů, hrudníku a podobně. Uvedené neurologické příznaky se v rámci postcovidového syndromu objevují velice často.
Předmětem pozornosti zůstávají také neurokognitivní (snížené mentální funkce v důsledku jiného než duševního onemocnění pozn. red.) a psychiatrické postcovidové symptomy. Kognitivní postižení se jeví jako jedno z nejvýraznějších a vzájemně se prolíná s únavovým syndromem. Stav je často popisován jako „mozková mlha“ – brain fog. Ve většině případů má vratný charakter typu mírné poruchy poznávacích funkcí. Nejčastěji se objevuje porucha krátkodobé paměti, poruchy ostatních kognitivních funkcí a úzkost s depresí. Dochází rovněž ke zhoršení již existujících psychiatrických onemocnění. Z kognitivních příznaků se nejčastěji objevuje zpomalení psychické výkonnosti, porucha okamžité paměti a porucha pozornosti.
Je pravda, že rozvoj Alzheimerovy choroby souvisí i s onemocněním dásní paradontózou?
V této souvislosti má být příčinou nástupu onemocnění bakteriální infekce v ústech. V posledních letech se stále více potvrzuje souvislost mezi chronickým zánětem dásní a rozvojem kognitivních poruch a demence. V mozcích pacientů trpících Alzheimerovou nemocí byla totiž ve více než 90 procentech případů post mortem, tedy po smrti, při pitvě, zjištěna přítomnost toxického enzymu gingipainu. Ten produkuje bakterie Porphyromonas gingivalis , jež vyvolává zánět dásní. Samotná bakterie Alzheimerovu nemoc nezpůsobuje, značně však zvyšuje riziko propuknutí choroby, ovlivňuje i rychlost, s jakou bude postupovat. Z výsledků řady studií vyplývá, že chronický zánět dásní přispívá k rozvoji kognitivních poruch a demence. Velkou roli v prevenci onemocnění tedy může hrát i pravidelná péče o chrup.
Může nemoc ovlivnit stravování? Jsou potraviny, jež před onemocněním mohou chránit, a které naopak jeho průběh zhoršují?
Již před časem bylo potvrzeno, že jídelníček bohatý na zeleninu, celozrnné potraviny a flavonoidy (zdraví prospěšné látky obsažené v ovoci, zelenině a čaji, pozn. red.) pomáhá při současně omezené konzumaci alkoholu udržet zachovalé kognitivní funkce i u jedinců s vysokým rizikem vzniku demence. Naopak dieta bohatá na červené maso, máslo, tučné sýry, sladkosti, smažená jídla a fastfood má opačný efekt a urychluje pokles kognitivních funkcí. Publikovány byly i údaje vyplývající ze sledování vlivu stravy na změnu mozkových struktur, zejména na objem jeho jednotlivých částí. Bylo opakovaně zjištěno, že u těch seniorů, kteří preferovali vyšší konzumaci masa, došlo k významně většímu úbytku mozkových struktur než u jedinců se sklonem ke středomořské stravě. Můžeme si to představit tak, jako by jejich mozek byl o pět let starší, než by odpovídalo jejich věku.
Mezi preventivní opatření rozvoje Alzheimerovy nemoci patří pravidelný pohyb, společenský kontakt s vrstevníky a strava bohatá na vitaminy a vlákninu. Mezi rizikové faktory naopak patří sociální izolace, nedoslýchavost a obezita.
Jak se nemoc léčí? A do jaké míry je léčba účinná?
I v současné době se Alzheimerova nemoc řadí mezi nevyléčitelná onemocnění. Včasnou léčbou lze však průběh nemoci podstatně zpomalit, a zejména udržet pacienty v lehčích stadiích demence. Existuje také řada rehabilitačních postupů a programů. Důležitou součástí komplexní terapie je i spolupráce s pečovateli – většinou nejbližšími rodinnými příslušníky a alzheimerovskými společnostmi.
Co všechno v budoucnosti může ovlivnit množství lidí postižených Alzheimerovou chorobou?
V posledních 25 letech byl v některých studiích prováděných v USA a v řadě vyspělých evropských zemí zaznamenán mírný pokles věkově specifického rizika u vzniku Alzheimerovy nemoci a dalších typů demencí. Tento pokles lze přičíst rostoucí úrovni vzdělanosti populace i lepší prevenci a léčbě kardiovaskulárních chorob, které jsou jedním z rizikových faktorů pro vznik demence. Jde na jednu stranu o pozitivní zjištění, nicméně odhad celkového nárůstu onemocnění v populaci je i nadále alarmující pro svou dramaticky vzrůstající tendenci. K hlavním příčinám patří celosvětové stárnutí populace a nárůst počtu nemocných středního věku s diabetem II. typu a obezitou, jež jsou výraznými rizikovými faktory pro vznik demence. Z výsledků australských studií vyplývá, že snížení výskytu rizikových faktorů demence, jako jsou obezita, fyzická neaktivita, kouření, nižší vzdělání, cukrovka, hypertenze či deprese, o 5 procent vede k poklesu výskytu demence o 1,6 až 7,2 procenta. Prevencí rozvoje onemocnění je vzdělávání se, stálá fyzická i duševní aktivita, středomořský jídelníček, omezení konzumace alkoholu, život bez cigaret, správná dentální hygiena a významnou úlohu hraje i společenský život a začlenění se do něj. K dalším doporučením patří omezení stresu a dostatek spánku.
Počáteční příznaky onemocnění
Zhoršení výkonnosti a odolnosti mozku: zpomaluje se tempo, zhoršuje se soustředění, člověk se rychleji unaví.
Při styku s více vjemy najednou – např. návštěvách, při cestování, ve stresu, při tlaku na rozhodování – přibývá chyb ve zvládání situací i v provádění rutinních činností (např. vaření).
Na počátku onemocnění: úzkosti, deprese (člověk si uvědomuje své chyby, stává se nejistým, zná nepříznivou diagnózu).
Změna denního (cirkadiánního) režimu, rytmu spánku a bdění, u mnohých lidí se syndromem demence se vyskytuje tendence k převracení režimu den–noc.
V průběhu onemocnění: apatie, únava, jako by vyhasínala energie.
Pokles schopnosti pohybu, komunikace, stravování či příjmu tekutin, termoregulace.
Fáze neúčelné zvýšené aktivity (hyperaktivity), neklidu (agitovanosti), poruch chování, vulgarity, neúčelné či nesmyslně škodlivé činorodosti, často stereotypní aktivity (např. bezúčelné přecházení, přerovnávání, žmoulání), psychotické příznaky.
Mezi počáteční příznaky onemocnění patří: narušení orientace v prostoru, zručnosti a šikovnosti, porušena je soudnost a logické myšlení, ale i řeč.
Zdroj: článek publikován dne 12. 2. 2024 na portále iDnes.cz, autor: Petra Hátlová
V případě, že se rozhodnete navštívit geriatra, připravili jsme pro Vás mapu geriatrických ambulancí.
#zdraví #stárnutí #zdravestarnuti #healthyaging #senior #geriatr #kvalitaživota #Zverova #alzheimer #psychickáonemocnění